Mladým hráčům chybí potřené zkušenosti
Posledním okresním účastníkem v I. B třídě je tým FC 05 Zavidov, který zažívá nepovedené období. V minulosti byl tento klub zvyklý hrát na čele soutěže, ale v letním období přišel odliv zkušených hráčů. Do hry se tak dostali mladí hráči, kteří teprve zkušenosti sbírají, do toho přišla zranění a situace se otočila. Tým je s pěti body předposlední, ale podle slov trenéra Daniela Devery nic nevzdává.

* Dane, předposlední místo, pouze pět získaných bodů, to asi o spokojenosti mluvit nebudeme?
Já bych naší situaci nedával do roviny spokojenost – nespokojenost. Spokojeni samozřejmě nejsme, na druhou stranu je to spíš odraz skutečného stavu, ve kterém se nyní nacházíme. Všechno má své důvody a příčiny.

* Když v létě došlo k tolika hráčských odchodů, to muselo být hodně psychicky náročné. Co se ti tenkrát honilo hlavou? Nebral si to od některých jako ránu do vazu?
Trochu to tak bereš, ale na druhou stranu se musím vžít do pocitů těch druhých. Každý jsme jiný. Já měl během své kariéry několik nabídek z vyšších soutěží, ale Zavidov jsem nikdy neopustil – prostě jsem to nedokázal. Byl jsem takový. Možná to byla chyba a mohl jsem si zahrát vyšší soutěže. Když se ale podívám zpětně, co jsme v Zavidově vybudovali, tak toho nelituji. Naopak – jsem za to pyšný a dnes jsem rád, že jsem v klubu vydržel. To je jeden úhel pohledu. To, že někdo odejde, tak trochu zklamáním je, ale určitě to není tak, že bych se s tím hráčem nepozdravil nebo bych ho nesnášel nebo mu nepřál. To v žádném případě. A co se mi točilo hlavou? To by bylo na dlouhé povídání. Hlavou se mi honilo – mám pokračovat, nemám pokračovat. Když se k tomu přičetla i činnost v STK SKFS, tak jsem byl přefotbalovaný. Budu upřímný, hledal jsem chuť do fotbalu. Červenec proto trenérsky odtáhl Lukáš Blecha a já se připojil až ke konci srpna. Potřeboval jsem si všechno srovnat a najít opět motivaci. Když se tedy budeme bavit o zavidovských problémech během podzimu, tak pod výsledky nejsou podepsáni jen hráči, ale ani já jsem tomu nedal to, co bych tomu dávat měl. To byl třeba jeden z důvodů nepovedeného podzimu. Kluci viděli, že já nejsem na tréninku, tak ani oni neměli takový přístup, jaký by měli mít. Druhý důvod byl ten, že v létě není takový prostor na trénování a navíc je narušen dovolenými. Přesto jsme si řekli, že budeme bojovat. Navíc nám odešla herní kvalita. Nechci nasazovat na současné hráče, ale řada z nich ještě nedosáhla kvalit kluků, kteří klub opustili. Je to přirozené. Jsou mladí a chybí jim herní praxe a zkušenosti. Navíc se nám nevyhýbala zranění klíčových hráčů. Někteří po zranění rychle naskakovali, chtěli týmu pomoci, ale chyběla jim potřebná kondice a herní praxe. Když se ale dostaneš na vlnu porážek, tak je to hodně složité. Musíš umět tento stav vypustit z hlavy a jít na hřiště s tím, že se skoro nic neděje a předvést to nejlepší, co umíš. Takové vypuštění z hlavy je ale hodně složité a málokdo to zvládne.

* Bylo těžké kluky k zápasům motivovat?
S motivací problém nebyl. Kluci nechodili na hřiště skleslí a nemyslím si, že měli v hlavě, že ještě před zápasem už prohrávají. Před každým zápasem bylo z kabiny cítit, že chtějí uspět.

*Kde hledat příčiny nepovedeného podzimu?
V minulosti výsledky stály na zkušených hráčích a ti méně zkušení se jen přidali. Dnes nám chybí zkušenost starších kluků. Zodpovědnost za výsledky padla na mladší kluky, kteří na tuto roli nebyli zvyklí. Pro některé to byla docela silná rána, ze které se zvedají pomalu a učí se býti tahouny a lídry mužstva. Když jsme před pěti lety vyhráli podzimní část I. B třídy bez ztráty bodu, tak jsem ti tenkrát řekl, že kluci se naučili vyhrávat a ví jak na to. Ten dnešní tým to ještě neví a nenaučil se to. Kluci musí přijít jak na to a jak z této šlamastiky ven. Dalším problémem bylo, že v minulosti se nám nesešlo během zápasů více negativ najednou. Udělala se třeba jedna chyba, se kterou si tým poradil. Během podzimu to bylo několik chyb v každém zápase – neproměnil si vyloženou šanci, udělal si zbytečnou chybu v poli, nebo brankáři nevyšel zákrok a byl z toho gól. A pak se tým sesypal. Jakmile jsme prohrávali o dva, tři góly, tak už jsme se z toho nedostali. Poslední příčinou byla skutečnost, že jsme se snad ani jednou nesešli k zápasu v té nejsilnější sestavě. Nechci, aby to vyznělo jako výmluva, to vůbec ne. Jen říkám skutečný pohled na věc a snažím se pojmenovat chyby. Vím, že na kdyby se nehraje, ale kdyby se nám povedlo vyhrát dva, tři zápasy, tak si kluci s těmito problémy dokáží poradit lépe. Hlava by začala fungovat trochu pozitivně, ale když funguje negativně, tak co tě bolí, tě hned bolí dvakrát.

* Několik zápasů jsem viděl a podzim zrovna nevyšel ani brankářům. Oni dokázali chytit nemožné, ale pak přišel hloupý gól v tobě, kdy jsi to nepotřeboval.
Co se týče gólmanů, tak měli rozhodně více práce, než byli v minulosti zvyklí. U Adama Dunaje je patrné, že naposledy chytal pravidelně na Tatranu v dorostu a to je na něm znát. V Lubné odehrál řadu zápasů v poli a neodchytal tolik, co by na svůj věk v tu chvíli potřeboval a dnes je to znát. Chybí mu brankářská jistota a praxe. Měl neskutečné zákroky, ale pak přišly i zbytečné góly. Třeba ve Velké Dobré chytil snad devět tutovek soupeře, ale za stavu 0:0 mu nešťastně vypadl míč a my dostali gól. Aleš Kraus naskočil do hry po vážném zranění achillovky a byl na něm znát horší pohyb, čemuž nepřispěla ani kila navíc. Přesto si myslím, že se s návratem popasoval slušně. Maty Štiller byl také zraněn a dlouho I. B třídu nechytal a bylo to na něm také znát. Brankáři nemají rozhodující vinu, to v žádném případě, ale jsou jedni z těch mnoha střípků, které mají vliv na celkový výsledek. Oni by potřebovali odchytat neskutečný zápas, kdy pochytají, co na ně půjde. Jak pro jejich psychiku, tak pro tu týmovou.

* Když se podíváme na bilanci venkovních zápasů, kdy jste ze hřišť soupeřů nepřivezli ani bod, nevzpomněl jsi na dobu před deseti lety, kdy jste hráli I. A třídu a bylo to stejné? Jen s tím rozdílem, že jste kralovali doma, což letos není.

Už vloni se mi to připomnělo a honilo hlavou a letos to přišlo znovu. Rozdíl byl v tom, že před deseti lety stály za našimi špatnými venkovními výsledky jiné příčiny. Teď to bylo v nás a ne díky okolním vlivům.

Proč tomu tak je?

Nevím! Možná je důvod v tom, že venku hrajeme v jiný čas, než jsme zvyklí hrát doma. Vše začíná v přístupu a nažhavení. Když se podívám na kluky v kabině doma a venku, tak si myslím, že trénuji dva rozdílené týmy. Doma jsou nažhavení a nahecovaní. Venku vypadají, jako když jim nadloube. Nikdo se neusměje. Proč se nedaří letos doma, o tom jsme se už bavili. Jediné, co jsme nezmínili, tak je kondice, kde máme velký deficit.

* S kterými zápasy jsi byl spokojený a naopak, na které bys nejraději zapomněl?

Určitě bych z hlavy vymazal zápas v Libčicích (9:3). Tam bylo od odjezdu všechno špatně. Jinak je to těžké hodnotit, když máš pět bodů a vyhrál si pouze jednou. Třeba hned první zápas v Dobrovízi jsme nehráli do první inkasované branky vůbec špatně. Domácí sice byli lepší, ale my je do ničeho nepustili. Pak jsme si dali polovlastní gól a hra se sesypala. S poslední Hostouní jsme doma prohrávali 0:1, ale zápas jsme otočili. Tady jsem si říkal, to byl přesně ten zápas, který nás nakopne a pojedeme. Takové vítězství bylo mnohem lepší, než když vyhraješ 4:0. Bohužel to tak nebylo.

* Abychom neustále nemluvili o negativních věcech. Kde vidíš pozitiva?

Mně se líbí, že hráči střední generace nestrkají hlavu do písku nebo nesvádějí vinu na jiné věci, než jsou pravdou. Že si dokáží přiznat příčiny a bez problémů se o nich bavit. Tito kluci by potřebovali pomoc o těch starších, jako jsou Tomáš Korčák nebo Dan Štiller. Právě Tomáš toho moc během podzimu nenahrál a bylo to znát. Když vidím práci kapitána Patrika Vitnera, který nebere pásku jen, že má během zápasu na ruce nějakou odlišnost, ale že chce, aby se to v týmu zlomilo a začalo se opět vyhrávat. Když vidím přístup Ondry Neveďala, který hrál i se sebezapřením, mohl odejít, ale tým nenechal ve štychu. Dana Deveru ml., který naskočil a je na něm vidět touha, to samé na Honzovi Jelínkovi, Lukáši Kapounovi, Pavlu Šímovi, tak to je ten nejlepší impuls i pro mě. Musí se připojit i další, a hlavně se musí zažít pořádně trénovat. Máme dva týmy a sejdeme se maximálně v patnácti, šestnácti lidech, to je někde chyba. Kdo si myslí, že se přijde jen v neděli vyprdět na zápas a trénovat nebude, tak to prostě nejde. Jestli to tak někteří chtějí, tak se v Zavidově dlouhodobě I. B třída hrát nebude. Sejdeme se pouze na zápas a na pivo a bude to. Na druhou stranu neříkám, že to je špatně. Podle mne by měl být fotbal pro všechny fotbal zábavou a ne stres, že musí na trénink nebo na zápas.

* Chceš někoho pochválit a našel se někdo, kdo by vyloženě zklamal?

Zklamal? To určitě ne. Jak už jsem řekl – jsme na jedné lodi a pod podzimem jsme podepsáni všichni – jak hráči, tak vedení týmu. Pochválit musím všechny kluky, co chodili na tréninky a zápasy, protože toto psychicky vydržet není jednoduché. Na druhou stranu jsou i hráči, kteří se vezou a na tréninky a zápasy přijdou, jen když se jim chce, tak to je samozřejmě špatně a pokud tito kluci nezmění myšlení, tak to nepůjde. Ale je to i o nás z vedení, abychom tyto kluky přesvědčili o tom, proč na fotbal jít, než nejít. Dostat kluky na vlnu, že oni sami chtějí na fotbal jít, třeba kvůli partě, a ne proto, že to chce Devera s Blechou.

* Máš za sebou asi měsíc ze zimní přípravy. Jak si spokojen s přístupem?
Moc se to nezměnilo. Ti, co chodili na podzim, tak chodí i nyní a ti budou na jarní část velice dobře připraveni, protože fakt makají. S těmi jsem moc spokojen. Pak jsou ti, kteří jednou přijdou a jednou ne. Poslední skupina jsou „omlouvači“, kteří hodinu před tréninkem napíší, že nemohou. Já beru, že se to může stát, ale když je to pravidlem, tak je něco špatně. Počty jsou stejné. Na dva týmy je to velice špatné. Na jeden tým je to s velkým vykřičníkem. Spokojený bych byl, kdybych měl na každém tréninku dvacet lidí, což se zatím nepodařilo.

* Jak vidíš jarní část? Je prioritou záchrana?
O záchraně se nechci vůbec bavit. Pro mě je prioritou, aby nás fotbal bavil a ukázali jsme, že fotbal v Zavidově hrát umíme. Když už by se I. B třída zachránit nepodařila, tak abychom tuto soutěž opustili se vztyčenou hlavou a s vědomím, že jsme se dokázali soupeřům vyrovnat. Pokud se sestoupí, tak rozhodně nenastane konec světa. Já začínal v Zavidově ve čtvrté třídě a
hráli jsme ji pět let, ve třetí dva roky a v okresním přeboru šest let. Ve všech soutěžích jsi musel něco předvést, abys byl odměněn. Určitě fotbal v Zavidově od léta neskončí.

David Svoboda