Rozhovor o mistrovské sezóně s trenérem Deverou

Rozum nám velel – nepostupujme

Parádního úspěchu dosáhli zavidovští fotbalisté, kteří sice před loňskou sezónou sestoupili do I. B třídy, ale ihned ji dokázali vyhrát. Návrat do druhé nejvyšší středočeské soutěže se ale nekonal a Zavidovští zůstanou v I. B třídě. O sezóně i o tomto rozhodnutí jsme si popopvídali s trenérem Danielem Deverou.

* Dane, asi budeme mluvit pouze o spokojenosti?

Když jsem tým přebíral, tak nikdo nečekal, že výsledek bude takový. Samozřejmě bychom mohli mluvit v superlativech, a jak jsme výborní, protože se nám I. B třídu povedlo vyhrát. Všichni však víme, že tam je to „ale“. Úplně jsme ještě všechny kroky ke stabilizaci kádru i výkonnosti neudělali, proto jsme neakceptovali postup do I. A třídy. Ještě je před námi nějaká cesta a až budeme přesvědčeni, že teď je to tak, jak to má být, tak potom uděláme ten postupový krok.

* Který krok je tedy nejtěžší nebo jaký vás ještě čeká?

Silnou stránkou týmu je velká parta. Nikdo necítí, že by byl odstrčený do béčka. Všichni akceptují víkendové vytížení. Někdo jde na dva zápasy. Někdo pouze na jeden, ale základ je, aby oba týmy měly početně i výkonnostně slušný kádr na zápas. Všichni cítíme, že by mělo mít béčko vyšší ambice, než mělo letos, protože málokomu z áčkařů se bude chtít chodit hrát za béčko, které bude předposlední, a hráči se budou modlit, aby nedostali v okresu pět gólů. To je ten krok, který nás čeká. Chceme mít v Zavidově třicet hráčů, kteří budou schopni hrát za obě mužstva a budou mít nějakou kvalitu. Když si vzpomeneš, tak před lety jsme I. A třídu uhrávali jen díky domácím zápasům. Ven jsme jezdili na výlety a to byl další důvod, proč jsme postup nevzali. Až budeme cítit, že budeme výkonnostně silní i na hřištích soupeřů, tak postoupíme. A to je další krok, který nás čeká. Sice jsem zastáncem pravidla, že když vyhraješ soutěž, tak bys měl postoupit, ale nám letos rozum velel, abychom to nedělali.

* Když se ale vrátíme do sestupového roku a do toho letošního, tak kádr áčka je skoro stejný. Třeba sestup byl jen dílem smůly.

I nad tímhle jsme přemýšleli a bavili se o tom. Většina kluků, kteří hrají za Zavidov, tak ta na I. A třídu má. O tom jsem přesvědčen. Většina z nich ale má náročnou práci, rodinu a hlavně jsou delšími trasami jízd za soupeři unaveni. Přeci jen I. B třída se jezdí kolem komína a max za 45 minut jsi u soupeře. Někde i dřív. V I. A třídě to byly výlety přes hodinu a hlavně, ta soutěže není jen o fotbalovosti, což jsme venku tvrdě poznávali. A to byl další důvod, proč se nám zatím do I. A třídy nechce. 

Dalším důvodem je, že bys musel tým posílit o hotové hráče, což jsou další finance navíc. A to si nemůžeme dovolit utratit peníze takovým způsobem. Takové harakiri nechceme. Navíc, když nám obec dala o 50 tisíc méně, než v minulosti, což mě mrzí, protože fotbal dělá Zavidovu největší jméno v kraji. Kdyby nebyl fotbal, tak málokdo ví, že nějaký Zavidov existuje. V kraji všichni ví, že jsme vyhráli I. B třídu, a že hrajeme dobrý fotbal. Nikdo neví, kdo dělá starostu nebo kdo sedí v zastupitelstvu.

* Není to o tom, že těm lepším nebo starším se nechce, protože tady to zvládají ve svém režimu a na I. A třídu by museli pracovat víc?

Z části to určitě bude pravda. Těm tahounům je kolem třiceti a ještě doma poslouchat – jsi celý týden v práci a o víkendu ještě strávíš jeden den na fotbalu. To taky hraje velký vliv. Největší důvod ale je, že tady se vyhrává. Baví je fotbal, a když si vzpomenou na I. A třídu, tak se jim vrací skutečnost, že tři roky venku nevyhráli, tak proto se nikam neženou a já jim rozumím. Když vyhráváš, tak je to jiné. Nám se třeba letos nestalo, že bychom jeli na zápas v jedenácti.

* Zavidovské barvy jsou modrobílé, jako mají námořníci. Vy jste jimi tak trochu byli. Před jarem si o parník ztrácel na čelo, ale na konci si o parník vyhrál. Čekal si, že to tak bude?

Takové jaro asi nečekal nikdo. Málokdo by si tipnul, že béčko SKR porazíme o sedm bodů. Věřil jsem, že se přiblížíme, ale čekal jsem, že si to SKR B pohlídá. Vzhledem k druhému zápasu, kdy jsme hráli na jeho hřišti, a viděl jsem, co se tam dělo.
Nám se povedla zimní příprava. Měli jsme výborné podmínky jak na Tatranu, tak na Zátiší. Kluci chodili pravidelně. V pětadvaceti jsme odjeli na soustředění, kde se parta ještě víc stmelila, ale že SKR přejdeme o parník, to jsme asi nikdo nečekal. Měli jsme naběháno, což bylo během zápasů znát. Kluci byli všude včas. Dovolili si víc a stíhali, a to byl další důvod velmi povedeného jara.

* Po dlouhé době se může říct, že oba týmy velmi dobře spolupracovaly.

Trenéři, kteří byli u áčka v minulosti, tak ti se věnovali pouze áčku. Když jsem tým přebíral, tak jsem to tak nechtěl. Zavidov je moje srdcová záležitost a není mi lhostejný osud žádného týmu. Tím nechci říct, že jim to bylo lhostejné, ale věnovali se pouze áčku. Já jsem vychovaný v Zavidově a nedovolilo by mi to svědomí, kdybych měl béčko odsunout na druhou kolej. Já přišel zachránit béčko a pomoci trénovat áčko, proto jsme udělali jednu skupinu. Všichni jsme trénovali dohromady a nikdo nebyl rozdělen. Každý hráč u mě měl stejnou pozici a důležitost. Nechtěl jsem, aby někdo cítil, že někam nepatří. V tom byl oproti minulosti velký rozdíl, a proto jsme fungovali. Tím ale nechci říct, že všechno bylo růžové. Pořád je na čem pracovat.

* S kterým zápasem si byl na jaře spokojen a naopak?

Začnu tou druhou stranou. Hned v prvním kole jsme odjeli na Lány a měli jsme ambice uspět. Prohráli jsme 3:1 a přišlo vystřízlivění. Docela mě to vystrašilo. Na Lánech jsme podali výkon, který už bych nechtěl vidět. Sice jsme si mohli stěžovat na různé vlivy, ale porazili jsme se tím, že nám nefungovala hlava. Mysleli jsme si, že domácí přejedeme, ale na hřišti jsme to nepředvedli. Po zápase jsem trochu zapochyboval, zda jdeme správnou cestou.
Na druhou stranu, nejkrásnější zápas jsme sehráli v Družci, kde jsme vyhráli 2:0. Fotbalově to nebyla žádná Barcelona, ale bylo to vydřené, týmové vítězství. Každý hráč, od brankáře, po posledního náhradníka tím zápasem žil a my jsme nechali na place úplně všechno. Takhle by se mi to líbilo, abychom hráli a žili zápasem vždy. Tady jsem si řekl – to má smysl. To je parta, která něco chce.

* Chceš někoho pochválit?

Všechny, za to jak k zimě a jaru přistoupili. Kluci, kteří přišli v zimě, zapadli do týmu a byli velmi platnými hráči. Co možná mnozí nečekali, ale kluci se herně posunuli a nakonec jsme si ve výkonnosti pomohli vzájemně.

* Nebylo pro tebe složité dávat dohromady základní jedenáctku, když jsi měl mnoho možností na výběr?

To asi byli nejsložitější chvilky. Měl jsem ale štěstí. Vždy se mi zranil nějaký hráč, který vypadl a já jej mohl v pohodě nahradit. Nejsložitější to bylo až poslední zápas s Tatranem, kdy jsem měl všechny, ale taky jsme to zvládli. Bylo to peklo, ale příjemné peklo. Na této úrovni to není až tolik o trénování, ale o komunikaci s hráči.

* Už víme, kdo opustí kádr a naopak, kdo jej posílí?

Chceme posílit. Rád bych viděl mladé kluky, kteří se budou učit a hlavně budou jistotou do budoucna. Jména po mě nechtěj. Co se týče odchodů, tak nikdo nechce odejít. Jediný, kdo zvažoval konec kariéry, byl Petr Čech st., se kterým bych chtěl mluvit a přesvědčit ho, aby to ještě nedělal. Když už se rozhodne, tak bych jej rád viděl jako trenéra u týmu, a je jedno, u kterého. Ale nerad bych o takového člověka přišel. Když už jsem narazil na realizační kádr, tak jsem se domluvil s Tomášem Burdilem, který mi bude pomáhat s tréninky. Zpět se zapojil Jirka Kraus, což je taky dobře.

* Kdy začne letní příprava a jak bude vypadat?

Začneme někdy v srpnu. Dřív to nemá cenu. Byli bychom tam v pěti a kluci, včetně trenérů, by byli otrávení. Proto dáme klukům volno a začneme v srpnu. Budeme chodit jednou, dvakrát týdně. Podle toho, jak se domluvíme s klukama. O víkendu si zahrajeme přípravné zápasy. Zahrajeme si s béčkem Tatranu, Podbořany, Krásný Dvůr a Vroutek. David Svoboda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *