Bez ambicí fotbal hrát nejde

Po pěti letech strávených v I. A třídě nastoupili zavidovští fotbalisté po sestupu v nejnižší středočeské soutěži – I. B třída. Tým v prvních kolech vedl Bedřich Koch, který byl ale po osmém kole odvolán a jeho místo zaujala zavidovská ikona a jeden ze zakládajících členů klubu Daniel Devera, který poskytl i podzimní hodnocení.

* Dane, ty jsi byl součástí kádru i pod vedením trenéra Bedřicha Kocha. Jak by se dala zhodnotit letní příprava.

Béda po sestupu z I. A třídy sice ohlásil konec na postu trenéra, ale když se výboru nepodařilo sehnat náhradu, tak se rozhodl nám pomoci. Béda bral sestup jako svoji osobní prohru, což já tak vůbec nevidím. Příprava byla jako asi každý rok. Zasáhly do ní dovolené, ale tým se připravoval, jak nejlépe mohl. Trénovali hlavně kluci z áčka. Béčkaři se moc nezapojovali.

* Tebe nelákalo usednout na lavičku už v létě?

Vůbec ne. Naopak jsem přemýšlel, že si od fotbalu odpočinu, ale ono to moc dobře nešlo. Béda sice nakonec nabídl, že ještě pomůže, ale do pozadí se posunul Míra Šindler a celý klub zůstal na Pavlovi Šímovi a Fandovi Šmídovi. Nemohl jsem je v tom nechat, ale o trenérském postu jsem rozhodně nepřemýšlel.

* Nakonec ses tomu ale nevyhnul.

První osm kol tým fungoval takovým samospádem, což jsme ve vedení obecně hodně podcenili. Vůbec jsme si nepřipouštěli, co by mohlo nastat. Nakonec na nás vyskočil kostlivec ze skříně. Béčko dvakrát neodjelo k zápasům okresního přeboru, protože mělo málo lidí a Béda jim nikoho z áčka dát nechtěl. Na jednu stranu se mu nedivím. Měl na starosti áčko, které nebylo početně silné. Navíc po domácím utkání s Družcem měl Béda při odchodu ze hřiště názorovou přestřelku s domácími fanoušky. K tomu nefungovala spolupráce mezi áčkem a béčkem.

Po těchto problémech se sešel výbor a řešili jsme co dál. Nakonec jsme se rozhodli pro změnu. Hlavním důvodem bylo zachovat zavidovský fotbal a bylo nám jasné, že nikdo neznalý zavidovského prostředí nám nepomůže. Béda byl následně odvolán a na jeho místo jsem nastoupil já. Věděl jsem, že musím pomoci a kývl na nabídku. S tím, že dám do kupy áčko a béčko, aby tyto týmy opět začaly spolupracovat.

Bédovi ale musíme za jeho práci jen a jen poděkovat. Udělal velké penzum práce.

* Ono to ale asi nebylo jen o tom, že Béda nechtěl pouštět áčkaře za béčko.

Určitě ne. Věřím, že kdyby měl v kádru osmnáct hráčů, tak by jich několik pustil, ale jezdil ven se dvanácti, třinácti hráči a chtěl eliminovat případné zranění. V tom Bédu chápu. My jsme ale museli řešit ten problém, aby se už nestalo, že by béčko na zápas nepřijelo. Problém byl i v některých hráčích béčka. Před sezónou jsem rozeslal všem esemesky, zda budou chodit za béčko. Většina mi to přislíbila, ale skutečnost potom byla jiná.

* Jak jsi byl spokojen s podzimním účinkováním?

Díky prohře v posledním kole na Tatranu jsme o skóre klesli na třetí místo, když máme stejně bodů jako druhý Družec a na první SK Rakovník B ztrácíme osm bodů. Spokojen jsem s tím, že po sestupu jsme prokázali svoje kvality, a že nás sestup negativně nepoznamenal. Což nebývá pravidlem. Kluci šli do soutěže s pokorou a nakonec vybojovali dělené třetí místo. Bodů ale mohlo být víc. Kdybychom měli o čtyři, pět bodů víc, tak by to bylo ideální.

* Ztráta osmi bodů na čelo je velká, ale není nehratelná. Máte případně myšlenky na postupové příčky?

Základní myšlenky klubu jsou stabilizovat oba kádry a hrát takový fotbal, který bude kluky bavit. Nechceme dělit klub na áčkaře a béčkaře. Naopak chceme udělat jeden široký kádr, a aby si všichni zahráli. Na druhou stranu, neznám trenéra nebo hráče, který by šel do zápasu, nebo do celé sezóny s tím, že mu stačí sem tam vyhrát a skončit devátý. Bez ambicí fotbal hrát nejde. Chceme hrát co nejvýše a klidně se pokusit soutěž i vyhrát, ale podle mne si to béčko SK Rakovník pohlídá. Kdyby se nám to přeci jen povedlo, tak razím ten názor, že vítěz by postupovat měl. O tom je sport. To však budeme řešit, pokud to nastane.

* Pokud si vzpomínám, tak začátek tvého působení byl velmi dobrý, ale pak přišla trochu sinusoida ve výkonech. Kde vidíš problém?

Jednoznačně v myšlení. Kluci po pěti letech v I. A třídě ví, že na I. B třídu mají. Je to jen o jejich přístupu. Před prvním zápasem ve Slaném věděli, že jedeme na hřiště týmu, který hraje velice dobrý fotbal a navíc může být posílen o hráče „A“ mužstva. Dalším impulsem asi bylo, že se chtěli přede mnou předvést. Ve Slaném jsme sehráli nejlepší utkání. O týden později, doma s Unhoští, už to herně nebylo takové, ale výsledek se povedl. Další týden jsme jeli do Klobuk, které předtím vyhrály na Tatranu, a jen jsem slyšel z úst hráčů – jak mohl Tatran s Klobuky doma prohrát. A věděl jsem, že je něco špatně. A taky ano. Klobuky bojovaly. My jsme se naopak nemohly dostat do zápasu a byl z toho nejslabší výkon a prohra na penalty. Pak naopak přišel velice dobrý domácí zápas s béčkem Hostouni, kde oba chtěli hrát fotbal a fakt bylo na co koukat. V posledním kole jsme prohráli na Tatranu z penalty osm minut před koncem. Tady to sice herně nebylo nejlepší, ale vždy když prohraješ penaltou ze závěru, a je jedno, zda byla či nebyla, tak je v tobě vždy hořkost. Byl jsem rád, že kluci udrželi emoce a neměli jsme žádného vyloučeného. To bylo pro mě velké vítězství.

Musíme zapracovat na přístupu v hlavách. Můžu být sebelepší fotbalista, ale pokud do hry nedám zaujetí, bojovnost a touhu vyhrát, tak mi je fotbalovost k ničemu a vyhrávat nebudu. A to byla ta naše sinusoida.

* Co se ti honilo hlavou před prvním utkání ve Slaném?

Nervozita byla veliká. Nikdy jsme toto nezažíval. Když jsem v minulosti sem tam nahradil Jardu Hamouze nebo Bédu Kocha, tak jsem od nich měl vše připravené a jen jsem to hráčům reprodukoval. Teď jsem před týmem stál jako ten, kdo má zodpovědnost. Proto jsem se celý týden připravoval, aby moje řeč měla hlavu a patu a abych kluky upozornil na nejdůležitější věci. Oni musí cítit, že jsi na stejné lodi, a že jim chceš pomoci. Jelikož jsme vyhráli 3:2, tak jsem asi mluvil obstojně (smích).

 

* Chceš některé kluky pochválit a naopak. Našel se někdo, kdo zaostal za očekáváním?

Jmenovitě chválit nebudu. Kolektivní pochvalu ale kluci zaslouží za přístup k tréninkům. Když jsem tým převzal, tak jsem neměl na tréninku méně než 15 hráčů. Jednou jsem měl i čtyřiadvacet. Když jsem to viděl, tak jsem zahodil papírek s tréninkovou jednotkou a začal improvizovat. Bylo to ale na jednoho člověka hodně náročné, zvládnout takovou masu. Věřím, že takto to bude pokračovat i v zimě a na jaře.

 

* Nastanou nějaké pohyby v kádru? Třeba i v realizačním týmu?

Z Tatranu se vrací Vláďa Beneš. Máme osloveny asi tři, čtyři hráče, ale jména zatím nemá cenu prozrazovat. Jsme domluveni, že u nás nastoupí do přípravy a pak se uvidí, zda se domluvíme na příchodu, či nikoliv.

Chtěl bych rozšířit realizační kádr, abych u sebe měl pravou ruku a asistenta. Jsem předběžně domluven s jedním člověkem, ale vzal si do konce ledna na rozmyšlenou. V tuto chvíli jsem na pomoci domluven s Petrem Čechem st.

* Jak bude vypadat zimní příprava?

Začínáme 22. ledna a budeme se připravovat dvakrát týdně. V úterý budeme chodit na Zátiší, když počasí dovolí. Ve čtvrtek budeme využívat umělou trávu na Tatranu. Druhý víkend v únoru odjedeme na krátké soustředění do Liblína, což byl impuls od hráčů, abychom odjeli. Zatím mám příslib od více jak dvacet hráčů, tak uvidíme. Kdyby to tak bylo, tak bych byl moc spokojen. Během přípravy sehrajeme šest přátelských zápasů, ve kterých změříme síly s Doksy, Kryry, Holubicemi, Kožlany, Podbořany a Zdicemi.

 

* Jaké jsou cíle pro jaro?

Jsme vesnický tým, ale chceme hrát pohledný fotbal. Vím, že to nepůjde vždy, ale když se stane, že se přizpůsobíme soupeři, který bude třeba jen nakopávat, tak bych chtěl, abychom i v takovém klání byli lepším týmem. Nikdy se nevyhneš tomu, aby ses na hřišti soupeře nepřizpůsobil, ale já bych chtěl, když už se přizpůsobíme, tak abychom uspěli. Sice to nebude pohledné, ale chtěl bych, abychom takové zápasy zvládali a bodovali. David Svoboda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *