Spanilou jarní jízdu ještě vylepšili
O jarních výkonech zavidovských fotbalistů v I. B třídě bylo napsáno mnohé. Během třinácti zápasů dokázali smazat velké bodové manko a ještě si udělat náskok a vyhrát nejnižší středočeskou soutěž. Postup ale svěřenci trenéra Daniela Devery neakceptovali a zůstali v I. B třídě. Podzim byl ještě lepší než jaro. Tým ze třinácti zápasů dvanáctkrát vyhrál za tři body a jednou remizoval, aby následně prohrál na penalty.
* Dane, máme za sebou velmi vydařený podzim. Je tím nejlepším v historii klubu?
Z pohledu účasti v krajských soutěžích určitě. Jinak okresní přebor se nám jednou povedlo vyhrát s jednou prohrou v Městečku, což byla také jízda. Výsledkově to je jeden z nejlepších podzimů, který jsme v Zavidově zažili. Herně už to takové nebylo. A když k tomu přidáme čtvrté místo béčka v okresním přeboru, tak musíme být výsledkově spokojeni.
* V červenci jsme se bavili o možném postupu. Ty jsi říkal, že kdyby se povedla podobná sezóna, tak bys nad postupem do I. A třídy přemýšlel. Nemyslíš si dnes, že jste to měli zkusit?
Zatím jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Okolo slýchávám, že jsme to měli zkusit, že bychom tam hráli lépe než béčko SKR, že bychom nedělali ostudu. Je těžké hodnotit, když v té soutěži nejsi. Přeci jen je to vyšší třída. Do zápasů se může promítnout hodně věcí. Třeba psychika. V I. B třídě vyhráváme. V I. A třídě by to nebylo v takové míře. Nevím, jak by kluci reagovali na prohry. Vždy je super parta, když se vyhrává. Když se nedaří, tak zůstávají pouze silní jedinci a zbytek odpadá. Třeba by se to nestalo, ale v tuto chvíli je to takové věštění z křišťálové koule.
V tuto chvíli jsem rád, že jsme zůstali v I. B třídě a daří se nám zapracovávat mladé kluky, kteří nám vedle zkušených hráčů rostou a získávají potřebné zkušenosti. Také mě těší, že na zápasy obou týmů jezdí třicet kluků a je z čeho vybírat.
* Koukal jsem na zavidovskou statistiku za kalendářní rok 2019. Z 26 mistrovských zápasů v I. B třídě máš pouze dvě prohry, které přišly na jaře na Lánech a v Hostouni, a pak čtyři penaltové prohry. Na jaře na SKR, v Klobukách, doma s Jedomělicemi a na podzim v Braškově, zbytek byly výhry, což je úžasná bilance. Nemusíš někdy krotit až přílišnou euforii?
Bilance se samozřejmě v kabině probírá, že nás nikdo nezastaví a že nám vezou medaile a pohár. Znáš Čáňu (Martin Havel). A pak přijde druhý poločas, jako byl v posledním podzimním kole na Tatranu, a jsme rázem rychle na zemi a mě není ani do řeči a nemám chuť si s klukama ani zakřičet. Euforie v kabině samozřejmě je, ale ve většině případů je to ta zdravá euforie. Není přehnaná a všichni ví, že nic zadarmo nedostanou. Na podzim se nám to několikrát stalo. Třeba domácí zápas s Družcem, který přijel v sestavě se staršími kluky a měl dostat „rychtu“, ale my jsme se přizpůsobili jejich chodícímu fotbalu a k vítězství jsme se protrápili. Proto jsem psal, že výsledkově jsem s podzimem spokojen, ale herně to vždy nebylo ideální.
*Možná nebylo ideální, ale závěr byl stejný – vyhráli jste.
Naštěstí síla týmu je v tom, že i když se nám herně nedaří, tak dokážeme vyhrávat. Hodně nám pomohla první polovina roku 2019. Začalo to velmi dobrou zimní přípravou. Kluci se naladili na vítěznou notu a hlavně poznali, že tým má velkou sílu. Začali si věřit a naučili se vyhrávat. Zápas nemusí být herně nejlepší, ale právě tyto získané zkušenosti nám pomohly. Pro mě bylo pozitivní, že i z holomajzny jsme dokázali body získat. Během podzimu naskočilo do zápasů 24 hráčů a mě se líbí, že se každý nechal okamžitě nakazit tou vítěznou atmosférou a při střídání nebyl poznat rozdíl. Krásně to bylo vidět v zápase na Rudné, kam jsme odjeli s klukama, kteří neměli tolik zkušeností, ale i tak jsme dokázali vyhrát.
* Zmínil jsi, že bylo prostřídáno 24 hráčů. Jak složité byly nominace na zápasy, protože se stalo, že hráči z vítězné sestavy z I. B třídy šli za týden za béčko na okresní přebor.
Tohle byla a je ta nejtěžší část mé práce. Strašně se s tím potýkám. Z řadou kluků mám nadstandardní vztah a nechci ho rozbít kvůli fotbalu, tím že ho jednou nepostavím za áčko. Zatím se mi to horko těžko daří. Než vyvěsím v pátek nominaci na oba týmy, tak klukům volám osobně a snažím se jim vysvětlit svůj záměr, a důvod proč jsem se tak rozhodl. Je to vždy o spolupráci a ochotě. Většina kluků má ambice být v prvním týmu a hrát v základní sestavě. Neříkám, že jsou po mých rozhodnutích spokojeni, ale zatím mi to vychází. I právě díky těm telefonátům a vysvětlením, ale taky nejsem naivní, abych si myslel, že to bude vycházet neustále. Zatím mi nikdo neřekl, že pokud nepůjde za áčko, tak nejde vůbec. Možná to je časová bomba, a že se objeví někdo, kdo právě kvůli tomuto bude chtít odejít, ale zatím žádné náznaky nemám.
* Na spolupráci s B týmem si tedy nemůžeš stěžovat.
Já bych to řekl takto – my jsme jeden tým, jen si rozdělíme hráče a hrajeme dvě soutěže. Když jsem hrával a přijela k nám béčka Tatranu, SKR nebo Strašecí, tak jsme vždy trochu nadávali, že přijeli posíleni, ale dnes na to koukám jinak. Sestavy na víkend stavíme podle soupeře a jsem rád, že kluci, kteří mi zrovna herně nepasují do áčka, mohou jít za béčko a mají herní vytížení a naopak.
* To už blíží profifotbalu.
Děláš fotbalového činovníka nějaké roky, takže víš, že to je o neskutečné dávce času a je to hodně vyčerpávající, proto se těšíš, až bude konec, ale ani po skončení podzimu nebo jara si moc neodpočineš. Řešíš zimní nebo letní přípravu. Je to začarovaný kruh, ze kterého nejde vyskočit a když polevíš, tak to je okamžitě znát. Profifotbal to není, ale děláš pro svůj klub to nejlepší, co umíš.
* Zatím jsme se bavili o spokojenosti, ale našlo by se něco, s čím si nebyl spokojený?
Toho bylo. Kluci mi pořád říkají, že je nechválím. Po vyhraném zápasem vyzdvihnu dobré věci, ale vždy tam je to tradiční ALE, po kterém přijdou upozornění na to, co se mi nelíbilo. Vyhráváme, ale je spoustu věcí, na kterých musíme zapracovat. Hlavně na rychlosti a zrychlení hry, a abychom nepředržovali míč, což je náš velký problém.
* Chceš někoho pochválit?
Všechny, za to, jak mi pomáhají. Samozřejmě jsou tady zkušení hráči, na kterých to stojí – Tomáš Korčák, Dan Štiller, Martin Havel nebo Vláďa Beneš, který by chtěl hrát víc, a mluvili jsme spolu o tom, ale jsem rád, že moje rozhodnutí chápe. Z těch mladších měli dobrý podzim Aleš Kraus, Jirka Hanych a hlavně Dominik Žďánský, který nastřílel ve třinácti zápasech 21 gólů a stal se nejlepším podzimním střelcem soutěže. Nerad bych ale někoho zapomněl.
* Jak jsi byl spokojen s tréninkovou docházkou?
Nebyla podle mých představ. Na podzim jsme ještě těžili z dobré zimní přípravy a jarního tréninkového elánu. Od léta to nebylo ono, až jsme nakonec chodili trénovat pouze jednou týdně, což není nic světoborného, ale sejdeme se nejméně ve dvaceti hráčích. Navíc se někteří udržují sami a chodí se proběhnout.
* Jak bude vypadat zimní příprava?
Začínáme 21. ledna a bude dvakrát týdně využívat umělou trávu na Tatranu a sehrajeme deset přátelských utkání. Na tyto zápasy zase budeme kluky rozdělovat, protože chceme rozdělit zátěž, a také aby si všichni zahráli. Chtěl bych s klukama odjet i na soustředění, ale spíš na herní. Kam to ale bude ještě nevím. Když se nepovede nic zajistit, tak ho uděláme v Zavidově. David Svoboda