Hodnocení podzimu 2017!

Po delší odmlce se v létě vrátil na trenérskou lavičku zkušený rakovnický lodivod Bedřich Koch, který vyslyšel volání Miroslava Šindlera a převzal po Jaroslavu Hamouzovi první tým Zavidova. Nové koště sice do kabiny přišlo, ale výsledky doma a venku se nezměnily. Nakonec z toho bylo osmnáct bodů, což stačilo na dvanácté místo.

* Bédo, jak dlouhé bylo rozhodování k návratu na trenérskou lavičku?
Rozhodování bylo hodně dlouhé. Poprvé jsem byl osloven v červnu 2016, abych pomohl zaskočit za Jardu Hamouze, který odletěl na delší dobu mimo Česko. Zahájil jsem s týmem přípravu, ale jakmile se Jarda vrátil, tak jsem ho předal. Pořád ale přicházely nabídky od Míry Šindlera, abych se zapojil, ale já z různých důvodů nemohl a ani jsem neměl potřebu se k trénování vracet, z čehož byli nejvíc překvapeni doma. Další oslovení přišlo v květnu 2017, což jsem odmítl, ale když jsem zjistil, že se vrací Míra Šindler, tak to bylo hrozně rychlé. Nakonec jsem se nechal 22. června ukecat. Nerozhodoval jsem se hlavou, ale srdcem (smích).

* Naštěstí jsi věděl, do čeho jdeš.
Nešel jsem do neznáma a většinu kluků jsem znal. Některé jsem dokonce v mládí trénoval. A když v Zavidově hrál Milan Polák, tak jsem se jezdil i pravidelně dívat. O to víc jsem byl zklamaný po prvním měsíci. Když jsem zastupoval Jardu, tak na tréninky chodilo přes dvacet lidí, ale teď to bylo odlišné. Dokonce jsem se setkal i s názory, že pro některé hráče už není fotbal taková priorita, s čímž jsem se hodně těžko sžíval.

* Jak jsi byl spokojen s podzimní částí?
Když jsme si s Mírou Šindlerem podzim zhodnotili, tak jsme se shodli na tom, že je to takový restart zavidovského fotbalu. Po letech, kdy Zavidov šel výsledkově nahoru, došlo ke krizi. Hlavně na venkovních hřištích, což už bylo v loňské sezóně.
Moc času na získávání posil v létě nebylo. Podařilo se přivést z okresních týmů Tomáše Kocha z Olympie a Lukáše Kapouna z Mutějovic. Nakonec to byla dobrá volba jak pro Zavidov, tak pro oba hráče.
Získali jsme osmnáct bodů za šest domácích výher, ale z venku jsme opět nepřivezli ani bod. Dvanácté místo a tři body od možného sestupového místa není nic, za co bychom hledali slova chvály a spokojenosti. Na druhou stranu máme pět bodů na sedmou příčku, což není velká ztráta. Zde se opět projevuje skutečnost, že nám chybí nějaký ten bodík z venku.

* Kde jsi viděl herní rozdíly v utkáních doma a na hřištích soupeřů?
Podle mne je to způsobem hry a nastavení v hlavách hráčů. Zdálo se mi, že někteří nebyli na venkovní zápasy připraveni jak po psychické stránce, tak po stránce životosprávy. Pak je zde disciplína na hrací ploše, která je úplně jiná než doma. Venku hraješ pod tlakem a musíš odolat náporu soupeře, a to my zvládali pouze v určitých časových úsecích, nebo až za nepříznivého stavu. Na hřištích soupeřů jsme vedli pouze jednou, a to v Mníšku. Tam nám ale chyběl Tomáš Korčák, který byl na svatbě. Dnes jsem přesvědčen, že kdyby tam s námi byl, tak jsme body získali. Jinak jsme neustále dotahovali náskok soupeře. Naopak doma jsme to byli my, kdo většinou určoval ráz, a hlavně nad hráči bdělo mnoho fanoušků, což mělo za důsledek, že byli v herních činnostech zodpovědnější.

* Může to být i velikostí hřiště? Na zavidovském trávníku se přeci jen dá postavit obranný blok rychleji, protože hráči k sobě mají blíže než na velkém hřišti.
Já jsem to nechtěl říkat, abych neodhaloval soupeřům naše slabiny, ale když už otázku takto položíš, tak musím přiznat, že je to tak. Obranná činnost je záležitostí celého týmu. Kluci na větších hřištích nedokázali včas reagovat, aby vyplnili prostor, byli k sobě blíž, zastoupili se a zahustili prostor. A z toho jsme dostali mnoho zbytečných gólů. Až se nám povede toto vypilovat, tak musíme dostat o patnáct gólů méně.

* Ale ono to nebylo vždy o systémových chybách.
Přesně tak. Když už jsme zvládli obranný blok, tak nás „pohřbily“ individuální chyby, jako tomu bylo v Kosoři, kde jsme prohráli 3:2 a z toho jsme soupeře dvakrát nesmyslnou malou domů poslali do samostatného úniku. Na odstranění individuálních chyb se dá pracovat, ale je to o soustředěnosti hráčů na daný moment.

* Už jsi v úvodu naznačil tréninkovou morálku. Jak jsi byl tedy spokojen?
S přibývajícími zápasy se zhoršovala. V letní přípravě to nebylo ještě nejhorší. Přeci jen je doba dovolených. Od poloviny října se ale docházka začala zhoršovat a nebyla ideální. Co se týká morálky na trénincích, tak tady musím být absolutně spokojený. Kluci, kteří na trénink přišli, jej odjezdili a nechali na něm všechno. Ale pořád není ideální, když nemáš na tréninku všechny hráče, nebo velkou většinu. Potom těžko můžeš něco nacvičovat. Právě třeba věci obranného charakteru. Jinak musím vyzdvihnout tréninkovou docházku a morálku Martina a Dana Štillerových, Dominika Žďánského a Tomáše Kocha.

* Jsi emotivní trenér, který zápas prožívá. Kdy jsi byl spokojen a naopak, kdy jsi měl doslova hlavu v dlaních?
O posledním domácím utkání s Hřebčí se nemusíme bavit. To byl od kluků heroický výkon, a i když jsme dohrávali v závěru o dva vyloučené hráče méně, tak jsme tři body urvali a vzali Hřebči titul podzimního krále. Druhým parádním zápasem byl duel s Podlesím, které má svoji kvalitu, ale my jsme se mu vyrovnali a díky většímu srdíčku a bojovnosti jsme zvítězili. Ony všechny domácí zápasy byly těžké, a byť jsme v některých nebyli lepším týmem, tak jsme ale vůlí a bojovností dokázali vydřít tři body.
Nejvíc ouvej mi naopak bylo, když jsem ležel doma po lékařském zákroku a dozvěděl jsem se výsledek z Klecan (7:2), to mi bylo hodně špatně. Druhé velké zklamání jsem zažil ve Vestci, kde domácí hráli od desáté minuty o deseti, ale my, místo abychom toho využili, jsme se po přestávce nechali hloupě vyloučit. Udělali jsme penaltu, tým si přestal věřit, a nakonec jsme prohráli 3:0. To jsem byl na kluky hodně naštvaný. Někdo si může říct, proč nezmiňuji zápas v Jílovém, kde jsme prohráli 6:0, ale my tam hráli vynikající fotbal. Do 60. minuty byl stav 2:0 a my do té doby neproměnili šest vyložených šancí. Pak jsme dostali dva góly a bylo hotovo, ale hodinu jsme byli lepším týmem. Kdo to ale neviděl, tak těžko pochopí.

* Chceš nějaké hráče pochválit a naopak, našel se někdo, kdo zklamal?
Kubu Jančaříka pravidelně chválil Jarda Hamouz a já se musím připojit a dát Jardovi za pravdu. Kuba odváděl velmi dobré výkony. Poděkování a obdiv zaslouží „kosmounat – náhradník“ Zdeněk Šmíd, který nestíhal trénovat. Na férovku před sezónou řekl, že je schopen pomoci pouze v domácích zápasech, ale i tak vyjel jednou ven. Choval se jako pravý Ir – nesmlouvavě tvrdil muziku. Na domácí zápasy nepřišel pouze jednou, když byl nemocen, a hned jsme s Jílovištěm prohráli. Já měl divné tušení už před zápasem (smích). Oporou byl samozřejmě Jarda Kukla. Dnes se musím smát při hodnocení Tomáše Korčáka, který v letní přípravě dokázal zahodit i ty nejvyloženější šance. Když šel sám na branku, tak můj realizační tým dopředu říkal, že nedá, ale že to je normální, protože si to nechává na mistráky a byla to pravda. Když přišel na trénink, tak mu to pomohlo, a nakonec dával důležité branky.
Když se pustíme na druhou stranu, tak samostatná jednotka je Vláďa Beneš, který dopředu řekl, že fotbal u něj nebude na prvním místě. Já jsem se s tím musel postupem času ztotožnit. Účinkování Ládi nebylo takové, jaké bych si představoval, když jsem 22. června kývl na zavidovskou nabídku. Snažil jsem se s ním mluvit, ale chápu, když má náročnou práci, rodinu a ještě další záliby a řekne to dopředu. Tak to bylo férové. Uvnitř duše mě to ale strašně mrzelo, protože jsem s Láďou moc počítal a bral jsem ho jako stavební kámen. Potom tady mám takovou trojici. Ondra Krejza avizoval, že se vrátí, udělal dva, tři tréninky, ale pak se něco zlomilo a vůbec jsme ho neviděli. Matěj Zuda má předpoklady, ale jeho nastavení k fotbalu bylo pro mě zklamáním. Stejně jako u Vaška Ryšlavého, který by měl týmu určitě co dát. Škoda, že si Vašek neuvědomuje, že mu lidé v Zavidově v předcházejících letech pomohli a měl by mít snahu jim to nějakým způsobem vrátit – třeba na hrací ploše.

* Už víme, zda nastanou nějaké pohyby v kádru?
Díky zdravotnímu stavu ohlásil konec Zdeněk Šmíd, což mě mrzí. Vláďa Beneš bude pomáhat, ale asi neodehraje všechno. Tam budeme mít dohodu. Naopak vrátit by se měli po zranění Jirka Hvězda, Radek Vanický a snad se dají do kupy Milan Dvořák a hlavně Pepa Klouček. Největší posilou by měl být Petr Hornof, ale ještě záleží na dohodě s SKR. Máme další hráče v hledáčku, ale zatím bych jména neprozrazoval.

* Jak bude vypadat zimní příprava?
Jsme skromný tým – začínáme ve čtvrtek 18. ledna a budeme se scházet na dva tréninky a víkendový zápas. Jeden trénink bude na Tatranu a druhý buď na sokolovně, nebo na Zátiší. Na soustředění nejedeme, ale chceme dva víkendy udělat takové minisoustředění v domácím prostředí. Máme nasmlouvané přátelské zápasy, které chceme hrát s kvalitními soupeři z vyšších soutěží, kteří nám prověří obrannou činnost a my budeme muset vydat hodně sil. David Svoboda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *